Jako jedna z mnoha

Můj příběh začal na podzim roku 2006, kdy jsem studovala střední školu, obor zdravotnické lyceum, a věnovala se jak náročnějšímu studiu, tak pravidelným sportovním aktivitám a celkově zdravému životnímu stylu. Bylo tomu tak od mého dětství, a také proto mě zdravotnický směr oslovil, touha znát své tělo víc do hloubky. Byla jsem menší a drobnější postavy (156 cm, 43 kg) a fakt, že jsem měla nepravidelnou či úplnou menstruační absenci, mě trochu znepokojoval, i když v té době vůbec nevadil.

Byla jsem zdravá a to, že se menstruační krvácení občas nedostavilo, pro mě bylo spíš plus. Až po tříměsíční menstruační pauze už to ale tak veselé nebylo. Měla jsem bolesti podbřišku častěji a častěji. Mě i rodiče to přirozeně znepokojovalo. Abychom neměli důvod k obavám, nezbývalo nic jiného, než jít na vyšetření a zjistit, co se se mnou děje. Došlo přirozeně i na gynekologické vyšetření. Lékař mi bez dlouhého vysvětlování předepsal hormonální antikoncepci s tím, že se menstruační cyklus upraví. K mému potěšení jsem byla obeznámena jen s klady užívání HA, jako bylo například snížení prahu bolesti při menstruaci, zlepšení stavu pleti (nepotřebovala jsem) a hlavně snížení rizika nechtěného či nežádoucího těhotenství. Nebylo proč váhat. Cyklus se upraví a budu se cítit víc zdravá, protože podle lékaře bude vše tak, jak má být. Ostatně všechny kamarádky, sestra i maminka HA užívaly, tak proč ne já?! Neměla jsem důvod odborníkovi nevěřit.*

Vedlejší účinky, o kterých se nemluví

Užívání HA mělo nepříznivý vliv nejen na můj metabolismus, ale také bylo původem dalších reakcí těla. Přibrala jsem 7 kilo na váze, i když to bývá v období těchto hormonálních let u mladých dívek prý obvyklé. Dalšími projevy užívání HA byla únava, častější bolesti hlavy až migrény, poruchy koncentrace, větší spavost i během dne (po škole), pravidelné, ale za to silnější sedmidenní menstruační krvácení, výrazně oslabený růst vlasů a jejích nadměrné vypadávání, větší chuť na sladké a v neposlední řadě také úbytek finančních prostředků, které jsem vydala za nákup HA. Negativních a varovných signálů nebylo vůbec málo, ale já jim bohužel nepřikládala takovou váhu, jakou jsem měla. Nic z toho, co se s mým tělem dělo, jsem nepřisuzovala pravidelnému užívání kouzelných pilulek. Brala jsem to jako důsledek větší masy učení a celkově kladení si vyšších nároků sama na sebe. Na všechno jsem přišla až s odstupem času.

Hormonální antikoncepce + psychické a fyzické vyčerpání

Po pár měsících užívání HA v lednu 2007 nastal zvláštní den. Celý měsíc byl celkově psychicky náročný - před námi ve škole mnoho důležitých zkoušek, písemek a uzavírání známek, což teď předpokládám bylo také jedním ze spouštěčů všeho. Zvoní - poslední hodina končí a zničehonic necítím svou pravou ruku, respektive prsty a dlaň. Neuchopila jsem ani penál a tužky, abych si je uklidila do tašky. Říkám si, to je jen nějaká chvilková strnulost, to přejde. Pomalu přicházely další příznaky motorického postižení, koordinace hybnosti celé paže a částečná paralýza. Pár minut na to už mi ve školní jídelně pomáhaly spolužačky s nakrmením se. V ruce jsem neudržela ani skleničku, natož příbor. Přestala jsem cítit pravou část obličeje - lícní sval. Rty, jazykem a celou dolní čelistí procházelo mravenčení a trnutí jako po lokálním anestetiku. Začala jsem se cítit malátná a pociťovala jsem zimu, dostavila se také bolest hlavy, nauzea a zvracení - to celé se odehrávalo v rozmezí 5 hodin (14 - 19h). Když se rodiče vrátili z práce domů, spala jsem v obýváku. Po probuzení jsem nevnímala pravou nohu a opět jsem zvracela. Celé odpoledne jsem si přehrávala v hlavě, čím by to mohlo být a proč mám tyto příznaky.**

Jelikož jsem studovala v oboru, z odborných předmětů o lidském těle jsem věděla už dost a začala jsem se bát. Okamžitě jsme vyrazili do nemocnice. Byla jsem 10 dní hospitalizována na dětském oddělení (v 17 letech) a prošla neurologické (CT, MR, EEG, EMG), kardiovaskulární, oční, endokrinní a mnohá další vyšetření. Vše bylo v pořádku. Příznaky mozkové mrtvice, které se ale dostavovaly v opačném pořadí, nežli je tomu u seniorů, si nedokázali lékaři ničím vysvětlit. Byla stanovena diagnóza - slabá mozková mrtvice - v 17 letech! Díky Bohu bez následků. Nad užíváním HA se nikdo nepozastavoval. Prášky jsem užívala dalších 5 let poté.

Co půl roku jsem byla kontrolovaná na CT, EEG a kardiologii. Užívala jsem medikamenty a při sobě jsem vždy musela mít i speciální lék. Do lékařských zařízení jsem se nikdy nebála chodit, ale každá další návštěva už mě teď předem děsila a vyvolávala nedobrý pocit, že lékaři něco objeví, a to bude mít neblahý dopad na mé zdraví a život. Nemluvě o mých blízkých, kteří o mě měli ještě větší strach než já sama. Čas šel dál, a jak lékaři tvrdili, bylo to velmi neobvyklé a není vyloučeno, že se to stane znovu. A tak se taky stalo...

zivot-bez-hormonalnej-antikoncepcie

 Uběhlo pár let a podobný den se opakoval. Opět jsem před tím vším zažívala těžké období, ale teď šlo o fyzickou vyčerpanost (z náročné brigády). Půlroční brigáda měla za týden končit a já se konečně na Vánoce vracela domů z Prahy za svými blízkými na Moravu. Bylo 20. prosince, rodina pohromadě, ty nejkrásnější svátky, na které se celý rok tak těšíme, před námi. Tělo se pomalu dostávalo z toho neustálého shonu a přepnulo na klidový režim. Toho rána jsem ještě dobalovala poslední dárky, když vtom jsem se zarazila nad tím, že periferně nevidím. Viděla jsem jen tmu, to mě trošku vylekalo a z námahy vidět přes tu černou clonu mě hrozně rozbolela hlava. Pomalu přicházely další podivné náznaky. Hlava přestala spolupracovat s očima a rukama a já zapomínala na to, jak se co píše a co znamenají některá slova (tatínek, ikea, ibalgin). Jako bych ta slova slyšela úplně poprvé a ptala se ostatních na jejich význam. Začala jsem mluvit z cesty, blábolila jen začátky nedokončených slov, kterým jsem sama nerozuměla. Šum a tlak v uších neustával. Zhoršilo se vidění a po pár minutách už jsem komunikovat nedovedla vůbec, jelikož mi opět trnula pravá část obličeje - rty, jazyk a líce. Pociťovala jsem únavu a chtělo se mi náhle spát. Rodiče mě ihned odnesli do auta a jeli na pohotovost, cestu si nevybavuji - výpadek paměti.

Po rychlém vyšetření mi bylo sděleno, že se na nic čekat nemůže a zítra už může být pozdě. Což mě a všechny kolem vyděsilo ještě víc. Po příjmu byla ihned přivolána rychlá záchranka, která mě odvezla na jednotku intenzivní péče do Městské nemocnice Ostrava. Proběhla MR a převoz na JIP, kde mi byla aplikována intravenózní medikace v podobě infúzí. Sestřičky mě chodily kontrolovat snad každou minutu, jelikož bych na zvonek rukou nezazvonila. Se slzami v očích jsem usínala a nechtěla se dočkat rána. Jelikož jsem se po předchozí zkušenosti zajímala o ictus mnohem víc, věděla jsem, co v takových případech může nastat po pár hodinách. Brzké probuzení kolem páté ranní mě ale uklidnilo. Pohybovala jsem končetinami a bez problémů souvisle mluvila. V nemocnici jsem zůstala 4 dny a prošla dalším vyšetřením od odběrů krve na cévní trombózu přes počítačovou tomografii až po echokardiografii.

Týdny čekání na výsledky genetických testů trombofilních mutací byly nekonečné. I přesto mi byla okamžitě vysazena HA a další prášky. Výsledky testů dopadly negativně v pozitivním slova smyslu. DNA testy vyloučily riziko cévní trombózy a tím vyloučily i tu nejhorší možnou předpověď. Od té doby už žádné prášky pravidelně neberu. Celý leden a únor jsem opět procházela nemocniční oddělení a čekala na výsledky. Příčina nenalezena.

Naslouchej svému tělu

Po šesti měsících od vysazení HA přišel očekávaný přechod ke svobodnému bytí. Tělo bylo zbaveno všech chemikálií. Nastaly hormonální změny nesoucí s sebou tvorbu prvního akné v životě - pleť, záda, ramena, dekolt. Zprvu jsem s tím bojovala sama, ale nedařilo se. S léčbou mi pomohla až dermatoložka a po 3 měsících byla pokožka opět v pořádku. Zlepšila se kondice vlasů, váha klesla bez jakéhokoli úsilí o pět kilo a únava a chuť na sladkosti jsou pryč. Perioda je pravidelná i bez HA, krvácení opět slabé a 3 denní, jako tomu bylo před užívání prášků. Přetrvávaly však mírné bolesti před a při menstruaci v oblasti beder, břicha a pánve, ale i na to jsem našla řešení. Například přiložení teplého polštářku na podbřišek s hlubokým dýcháním do bříška - hormonální jóga. Přijímám často ty potraviny, které mému tělu prospívají, a díky tomuto "komplexu" služeb, které tělu dopřávám, je menstruace taková, jaká má být.

Nyní jsem zdravá, čistá a přirozeně vyrovnaná. Tyto okolnosti mi otevřely oči a já si uvědomila, jak moc je důležité si svého těla vážit a naslouchat mu. Snažit se ho udržovat v co největší čistotě, pohodě a věřit, že je dokonalé přesně takové, jaké je.

zivot-bez-hormonalnej-antikoncepcie-01

Ať už toto období s HA mělo jakékoliv důvody, jsem přesvědčena, že zde velkou roli hrála právě antikoncepce a kombinace nervového vypětí s nedostatečným oddechovým režimem. Už vím, že se nemá vždy dát na názory jiných a věřit svému vlastnímu rozhodnutí a svému tělu. Větší část nemocí těla má původ právě v duševním stavu a ten závisí na našem postoji k životu. Neodmítejme odpovědnost za své zdraví a nestylizujme se do role oběti. Měli bychom v sobě posilovat pocity vděčnosti a za každou jeho část a všechny funkce mu každodenně děkovat. Nejlepší, co pro něj můžeme udělat, je respektovat tělesná omezení, abychom viděli krásu svého těla i těla druhých. V každém věku a v každém stádiu lze jeho krásu objevit, ať vypadá jakkoli. Vypěstujme si ke svému tělu úctu, dokonalost se dostaví, nemusíme o ni usilovat. Naučme se proto všímat si víc naší tělesné a duševní schránky jako celku. Jdou spolu ruku v ruce a měly by být vždy v rovnováze.

A co je nejdůležitější? S každým nádechem vnímat a cítit lásku k sobě samým a také ke všemu, co je kolem nás. To je ten nejdůležitější základ pro to, aby se člověk mohl probouzet do radostného života plný síly, energie a láskyplné přítomnosti.

Příběh je od Veroniky a byl publikován v knize Život bez hormonální antikoncepce.

*Pozn. Po 3 letech jsem změnila ošetřujícího lékaře, jelikož nejen že neprováděl běžné kontrolní vyšetření (placené jako nadstandard), ale předepisování HA a léčiv prodávaných pouze u něj v ordinaci pro něj bylo přednější, než zdraví pacientek. Zájem a ochota cokoliv řešit byla nulová. Jako lékař u mě selhal. Testy na genetické dispozice ke zvýšené srážlivosti krve neproběhly, ani jsem na ně tehdy svým lékařem nebyla upozorněna a ani při žádné další kontrole. Rozhodla jsem se najít jiného gynekologa. Naprosto s jiným názorem na věc, ochotou, pochopením a přirozenou lidskostí, kterému mohu důvěřovat. A našla jsem právě takového. Je jím milá a zkušená paní doktorka, o které můžu říct jen to nejlepší.

**Pozn. Zabrousila jsem do hodin klinické propedeutiky a promítala si svou anamnézu, základní chorobné příznaky a chtěla znát odpověď. Netušila jsem, čím by to mohlo být, ale moje tělo to vědělo až moc dobře. Už delší dobu se trápilo a nemohlo unést zátěž, která na něj byla kladena. Musela jsem se zastavit a pochopit, co mi chce říct. Od té doby jsem se začala věnovat svému tělu do hloubky, začala jsem svému tělu dávat to, co skutečně chtělo a potřebovalo. Dostála jsem svému rozhodnutí v pravý čas.

Prihláste sa prosím znovu

Ospravedlňujeme sa, ale Váš CSRF token pravdepodobne vypršal. Aby sme mohli Vašu bezpečnosť udržať na čo najvyššej úrovni, potrebujeme, aby ste sa znovu prihlásili.

Ďakujeme za pochopenie.

Prihlásenie